Jakákoliv nehoda má pokaždé nějakou dohru, to víme všichni. Vždyť kdo by nechal nehodu přejít jen tak, když druhá osoba přijde o peníze nebo má újmu na zdraví? Bohužel k nehodám dochází dnes a denně a přibývá logicky i případů, kdy dotyčný chce nehodu řešit. Mě se jako dítěti taky stalo mnoho nehod, ať už malých nebo velkých. Pamatuji si, jak jsem ve škole kamarádce omylem zničila brýle. Měly jsme tělocvik a při skoku kamarádce spadly brýle.
Já dělala cvik hned po ní a na brýle jsme skočila a ty samozřejmě praskly. Bohužel se nejednalo o obyčejné brýle z obchodu za sto korun, ale jednalo se o speciální brýle, které stály skoro tři tisíce korun. Byla jsem z toho v šoku, protože kamarádka brečela a mě jí bylo líto. A i když to byla neúmyslná nehoda, tak mí rodiče museli nahradit škodu poradnaodskodneni.cz. Naopak i já jsem měla újmu. A taky to bylo ve škole. S tehdejší kamarádkou jsem se nepohodla a ona mi strhla z krku zlatý řetízek. Samozřejmě to dopadlo tak, že po dlouhém jednání mezi mnou a jejími rodiči to skončilo tak, že mi řetízek její rodiče proplatily. Je tomu už hodně let a nyní se tomu s mou kamarádkou smějeme.
Ovšem ne všechno končí smíchem. Znám i případy, kdy po letech se obě strany, které se účastnily nehody, tak spolu nemluví a dívají se na sebe skrze prsty. Jsou to smutné události a myslím že by svět byl lepší, kdyby se dalo vždy všechno dohodnout v klidu. Ale u větších nehod to nebývá jen u dohod. Většinou v tom hraje roli pojišťovna a taky soud, v tom horším případě. Já naštěstí takový soud nezažila a jsem za to ráda, ale díky mým častým malým nehodám jsem si raději dala pojistku. Ta pojistka se laicky řekne „pojistka na blbost“. Dlouho jsme o ní přemýšlela, ale nakonec jsem si řekla, že se to vyplatí. Mám dva psy, tak třeba kdyby někomu něco poničili, tak budu vědět, že na škodu nebudu sama. Samozřejmě je ale vždy lepší nehodám se vyhýbat.