Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?
Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.
Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.
To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.
Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.
Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.
Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.