Blog

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Mnoho z nás vlastní zatravněný pozemek, ať už se jedná o zahradu u rodinného domu či u chaty nebo chalupy. S tím je však také spojena nutnost jeho pravidelného udržování. Nejčastěji se pak jedná o sekání trávníku. Zde však narážíme na problém: jak často bychom jej měli provádět?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších je počasí. Je totiž jasné, že během období sucha trávník neporoste ani zdaleka tak rychle, a naopak, po vydatném dešti může dojít k prudkému růstu. Je tedy dobré řídit se spíše jeho výškou než časovým odstupem.

Dalším faktorem je jeho využití. Pokud jde o ekologii, doporučuje se sekat pouze dvakrát ročně. Avšak to sebou skrývá mnohá rizika, a proto je to pro většinu z nás nepřijatelné.

To největší spočívá v tom, že sice vytváří dobré prostředí pro život nejrůznějších živočichů, avšak mezi ně patří i klíšťata. A ta mohou přenášet nemoci jako například borelióza, nehledě na to, že často mohou zalézt i do hůře přístupných míst, jako například do ucha. A dostat je odtamtud je dost nepříjemné, zvláště pak pro děti.

Na druhou stranu, pokud budeme udržovat pouze golfový či anglický trávník, pak naší přírodě moc nepomůžeme. Bude se jednat o zelenou hmotu bez jakékoliv hodnoty pro okolní prostředí. A vzhledem k tomu, jak ubývá opylovačů především díky intenzivnímu ošetřování polí chemikáliemi, je jasné, že bychom jim měli alespoň částečně pomoci.

Zde je tedy nutné najít určitý kompromis a určit si, co je pro nás ještě přijatelné. Řešením mohou být například nízkorostoucí bylinky, jako jsou třeba sedmikrásky, které nedorůstají velké výšky a je tedy možné je nechat rozkvést i na relativně nízkém trávníku.

Je však dobré pamatovat, že extrém na kteroukoliv stranu rozhodně není dobrý. Naším cílem by měl být trávník, ze kterého budeme mít radost a zároveň bude prospěšný pro přírodu. Tak z něj dostaneme skutečně nejvíc.

Čeká vás cesta delší tisíce kilometrů. Jste si vědomi toho, že vaše auto, už má něco za sebou, a tak máte docela opodstatněné obavy, abyste cestou neměli nějakou poruchu. Tato situace je vždy spojena s velkými nepříjemnostmi. Kromě časové ztráty, vzhledem k dovolenkové vlně v celé Evropě jsou všechny servisy na obvyklých trasách přetíženy, jde i o významný zásah do rozpočtu dovolené.

Pokud máte nový, či zánovní vůz, můžete být relativně klidnější. Jednak u těchto vozů se moc poruch neočekává, a také stačí před odjezdem navštívit autorizovaný servis a nechat si automobil odborně prohlédnout. V podstatě nic více udělat nemůžete. Ostatně záruční podmínky nějaký váš zásah do vozidla ani neumožňují.

Co dělat ale v případě, že má vaše auto nějaký ten křížek na krku a také už pár tisícovek kilometrů najezdilo? Záruku dávno nemáte, místo do autorizovaných servisů jezdíte k nějakým, levnějším soukromým automechanikům.

V základě se dá říci, že si základní kontrolu vozu můžete udělat sami. Vydejte se k nějakým garážím a dohodněte si povolení využít jejich rampu. Opatrně s vozem na ni vyjeďte. Co kontrolovat, na co se zaměřit?

Nejdříve se podívejte pod motorovou část vozu. Zjistěte, zda se pod olejovou vanou netvoří nějaké kapičky. Ty mohou znamenat únik oleje. Pokud jej zjistíte, zkuste místo úniku lokalizovat. Také vám může unikat chladicí kapalina z chladiče, či chladící soustavy. Může jít o drobné poškození přímo chladiče, případně netěsnost některé hadice. Proto zkontrolujte jejich stav. Když zjistíte jakýkoliv únik provozních kapalin, návštěvu mechanika před odjezdem na dovolenou byste neměli odkládat.

Když už jste pod vozem, vizuálně zkontrolujte stav brzdových hadiček. Pokud jsou evidentně styřelé, nechte je vyměnit. Poté se zaposlouchejte při nastartovaném motoru, zda se někde neprojeví nějaká dírka ve výfuku. Základní část kontroly auta máte za sebou. Nyní jen zkontrolujte stav hladiny oleje a chladicí kapaliny. A co světla? Svítí? Blinkry blikají? Klakson troubí?

Čeká vás cesta delší tisíce kilometrů. Jste si vědomi toho, že vaše auto, už má něco za sebou, a tak máte docela opodstatněné obavy, abyste cestou neměli nějakou poruchu. Tato situace je vždy spojena s velkými nepříjemnostmi. Kromě časové ztráty, vzhledem k dovolenkové vlně v celé Evropě jsou všechny servisy na obvyklých trasách přetíženy, jde i o významný zásah do rozpočtu dovolené.

Pokud máte nový, či zánovní vůz, můžete být relativně klidnější. Jednak u těchto vozů se moc poruch neočekává, a také stačí před odjezdem navštívit autorizovaný servis a nechat si automobil odborně prohlédnout. V podstatě nic více udělat nemůžete. Ostatně záruční podmínky nějaký váš zásah do vozidla ani neumožňují.

Co dělat ale v případě, že má vaše auto nějaký ten křížek na krku a také už pár tisícovek kilometrů najezdilo? Záruku dávno nemáte, místo do autorizovaných servisů jezdíte k nějakým, levnějším soukromým automechanikům.

V základě se dá říci, že si základní kontrolu vozu můžete udělat sami. Vydejte se k nějakým garážím a dohodněte si povolení využít jejich rampu. Opatrně s vozem na ni vyjeďte. Co kontrolovat, na co se zaměřit?

Nejdříve se podívejte pod motorovou část vozu. Zjistěte, zda se pod olejovou vanou netvoří nějaké kapičky. Ty mohou znamenat únik oleje. Pokud jej zjistíte, zkuste místo úniku lokalizovat. Také vám může unikat chladicí kapalina z chladiče, či chladící soustavy. Může jít o drobné poškození přímo chladiče, případně netěsnost některé hadice. Proto zkontrolujte jejich stav. Když zjistíte jakýkoliv únik provozních kapalin, návštěvu mechanika před odjezdem na dovolenou byste neměli odkládat.

Když už jste pod vozem, vizuálně zkontrolujte stav brzdových hadiček. Pokud jsou evidentně styřelé, nechte je vyměnit. Poté se zaposlouchejte při nastartovaném motoru, zda se někde neprojeví nějaká dírka ve výfuku. Základní část kontroly auta máte za sebou. Nyní jen zkontrolujte stav hladiny oleje a chladicí kapaliny. A co světla? Svítí? Blinkry blikají? Klakson troubí?