Hašiš tak nebylo nutno smíchat s tabákem. Proto byl účinek kouření prakticky stoprocentní a čistý. Bohužel, tohle vodnici, jak se vodní dýmka slangově nazývá, hodně dlouho provázelo. Za vlády té jedné a nejlepší strany mít doma tento přístroj dost dobře nešlo, protože se to rovnalo těžkému zločinu. I když rozbory prokázaly že vodní dýmka o hašiši v životě ani neslyšela, měli z ní komunisté hrůzu a policie to nazývala jako západní kulturu, která byla pochopitelně špatná. Vysvětlit jim, že vodnice pochází právě z opačné strany světa, tedy z východu nešlo, protože jste za toto tvrzení většinou obdrželi několik ran pendrekem, lidově řečeno, dostali jste nakládačku.
Takto se k vodnici stavěl režim a nešlo s tím hnout. Takže společné pokouřeníčko bylo něco jako setkání svobodných zednářů. Vše se dělo v přísném utajení a spiklenecky. Dnešní doba je v tomto naštěstí tolerantní, a tak si můžete koupit třeba deset vodnic a kouřit je všechny najednou. Nikdo neřekne ani popel. Jasně, že v nich ovšem nesmíte kouřit hašiš, který je u nás posuzován jako droga i když ne zrovna ta tvrdá a je u nás zakázán.
Z vodní dýmky se nyní kouří tabák, který se dříve mísil s medem. V současnosti se sice také smíchává, ale nikoli s medem. Nyní se mísí s melasou a glycerinem. Položí se na takzvanou korunku a zapálí. Dým pak prochází přes skleněnou nádobu,ve které je čistá voda a kuřák jej pomocí hadice vdechuje. Když jsme u té čisté vody, nebývá vždy naprosto čistá. Kouření vodnice je totiž o meditaci a o odpočinku duše. Proto ještě někteří lidí do vody přidávají barvivo a pozorují co to v nádobě dělá. Může to být například barvící prášek do vody XSchischa, Sparkle Yellow. Ten se přidává v menším množství do vázy, jak se říká tělu vodnice a tam pak vytváří zajímavé obrazce, které jsou stále v pohybu, neb přes ně prochází dým z tabáku umístěného na korunce.