Ani nevíte, jak jsem byla velmi nadšená, když mi můj manžel řekl, že už bych chtěl rodinu. Můj manžel byl takový hodně konzervativní, protože chtěl mít prvně svatbu a potom dítě. Samozřejmě, že tohle jsem mu nikdy nevyčítala, spíše naopak. A byla jsem spíše ráda, že můj manžel je takový, jak se patří. Přesně takového může být mi pochválila moje prababička babička, kdyby byly ještě naživu. Maminka byla naprosto nadšená, že si mě vzal tak dokonalý muž. Nemohla jsem taky věřit svému štěstí. Já jsem chtěla děti vždycky a už taková holka jsem si plánovala, kolik budu mít malých dětí. Snila jsem o tom, že budu mít alespoň tři krásné děti.
Takové děti, které budou hodné a budu taky chtít studovat. Jenomže můj přítel mi tehdy řekl, že budeme mít děti, až se vezmeme, až po svatbě. Že dříve to nejde a ani nechce. On je sice manžel věřící ale ne zase tak striktní, jak byste si možná mysleli. Takže půl roku po svatbě jsme se začali snažit o dítě. Taky vám chci říct, že jsme si opravdu dokonale užili svou manželskou svatební cestu. Naše líbánky byly dokonalé a byly v Thajsku. Taky mě velmi od mého novomanžela potěšilo, že mě vzal do Thajska, protože věděl, že v Thajsko je můj životní sen. A vždycky jsem se tam chtěla podívat, takže mě velmi potěšilo, když mě tam manžel vzal na svatební cestu.
Řekla jsem si, že na muže mám opravdu štěstí. Celý život chce vlastně narážela na muže, kteří byli poctivý a hodní a věrní. Možná třeba přitahují takové hodnému muže. Protože znám taky ženy, které si stále bohužel nachází nějaké muže, kteří jsou buďto kriminálníci nebo agresoři. Takže já mám na muže velké štěstí, a hlavně na manžela. Navíc i vlastně moje maminka měla velké štěstí. Ihned na poprvé se trefila do takového muže, který jí je oporou už přes třicet let. A já doufám, že taky budu mít šťastné manželství.
