Blog

Příroda už to tak zařídila. Tak, že jsou mezi námi na jedné straně užiteční lidé a na druhé straně chlapi. Samozřejmě je jenom škádlím, neberte tahle slova zase až tak moc vážně. A zatímco se ta dokonalejší část lidstva, tedy my, ženy, stará o to, aby se spělo k zářným zítřkům, často se jí to moc nedaří, protože s sebou vleče jako pomyslnou kouli na noze chlapy.
Víte jistě, o čem mluvím. Protože jste určitě už někdy nějakého chlapa viděli. A při troše smůly i zažili. A čím že se takový chlap vyznačuje, v čem se liší od dokonalých tvorů, tedy nás, žen?
Vezměte si třeba oblečení.
Chlap dokáže udělat ostudu i s docela obyčejnými kalhotami, a to ať si je na sebe vezme nebo na to zapomene. Protože i když je má, jak nejednou vypadají! Odrbané, špinavé, prodřené. Ale co prý z toho? Když se s nimi budou zašívat nebo prát, stejně se zase rozdrbají a ušpiní, a když si vezmou nové, dopadnou stejně nejpozději za rok stejně. Hrůza, co?
Nebo boty. Chlap je často schopný vystačit si třeba i jenom s teniskami. I na ples by v nich klidně šel. Totiž by tam vlastně nešel, kdybychom ho tam nedokopaly. Ale copak je tohle možné? Ještě svého mužského nutit, aby šel aspoň někdy do civilizované společnosti, a ještě ho muset kontrolovat, co si obul!
A kravata? Tu by si ti halamové snad nikdy nevzali. A když jim jednu po pouhé hodině zkoušení různých vzorů na jejich krku vnutíme, tváří se, jako by se v ní dusili, jako by je škrtila. A to přitom většinou ani nemodrají v obličeji.
A o ponožkách a spodcích už vůbec mluvit netřeba, že ano? Kéž by si i v jiných ohledech vystačili s takovým málem!
Ale stejně. Buďme my ženy rády, že mužské máme. Kdybychom je totiž neměly, přišly bychom o možnost na ně svádět všechno, co se nepovede jak jim, tak i nám samotným. A pak bychom byly tou nejhroznější částí lidstva my samy. Tedy my lepší a krásnější polovičky lidstva.

Příroda už to tak zařídila. Tak, že jsou mezi námi na jedné straně užiteční lidé a na druhé straně chlapi. Samozřejmě je jenom škádlím, neberte tahle slova zase až tak moc vážně. A zatímco se ta dokonalejší část lidstva, tedy my, ženy, stará o to, aby se spělo k zářným zítřkům, často se jí to moc nedaří, protože s sebou vleče jako pomyslnou kouli na noze chlapy.
Víte jistě, o čem mluvím. Protože jste určitě už někdy nějakého chlapa viděli. A při troše smůly i zažili. A čím že se takový chlap vyznačuje, v čem se liší od dokonalých tvorů, tedy nás, žen?
Vezměte si třeba oblečení.
Chlap dokáže udělat ostudu i s docela obyčejnými kalhotami, a to ať si je na sebe vezme nebo na to zapomene. Protože i když je má, jak nejednou vypadají! Odrbané, špinavé, prodřené. Ale co prý z toho? Když se s nimi budou zašívat nebo prát, stejně se zase rozdrbají a ušpiní, a když si vezmou nové, dopadnou stejně nejpozději za rok stejně. Hrůza, co?
Nebo boty. Chlap je často schopný vystačit si třeba i jenom s teniskami. I na ples by v nich klidně šel. Totiž by tam vlastně nešel, kdybychom ho tam nedokopaly. Ale copak je tohle možné? Ještě svého mužského nutit, aby šel aspoň někdy do civilizované společnosti, a ještě ho muset kontrolovat, co si obul!
A kravata? Tu by si ti halamové snad nikdy nevzali. A když jim jednu po pouhé hodině zkoušení různých vzorů na jejich krku vnutíme, tváří se, jako by se v ní dusili, jako by je škrtila. A to přitom většinou ani nemodrají v obličeji.
A o ponožkách a spodcích už vůbec mluvit netřeba, že ano? Kéž by si i v jiných ohledech vystačili s takovým málem!
Ale stejně. Buďme my ženy rády, že mužské máme. Kdybychom je totiž neměly, přišly bychom o možnost na ně svádět všechno, co se nepovede jak jim, tak i nám samotným. A pak bychom byly tou nejhroznější částí lidstva my samy. Tedy my lepší a krásnější polovičky lidstva.

Příroda už to tak zařídila. Tak, že jsou mezi námi na jedné straně užiteční lidé a na druhé straně chlapi. Samozřejmě je jenom škádlím, neberte tahle slova zase až tak moc vážně. A zatímco se ta dokonalejší část lidstva, tedy my, ženy, stará o to, aby se spělo k zářným zítřkům, často se jí to moc nedaří, protože s sebou vleče jako pomyslnou kouli na noze chlapy.
Víte jistě, o čem mluvím. Protože jste určitě už někdy nějakého chlapa viděli. A při troše smůly i zažili. A čím že se takový chlap vyznačuje, v čem se liší od dokonalých tvorů, tedy nás, žen?
Vezměte si třeba oblečení.
Chlap dokáže udělat ostudu i s docela obyčejnými kalhotami, a to ať si je na sebe vezme nebo na to zapomene. Protože i když je má, jak nejednou vypadají! Odrbané, špinavé, prodřené. Ale co prý z toho? Když se s nimi budou zašívat nebo prát, stejně se zase rozdrbají a ušpiní, a když si vezmou nové, dopadnou stejně nejpozději za rok stejně. Hrůza, co?
Nebo boty. Chlap je často schopný vystačit si třeba i jenom s teniskami. I na ples by v nich klidně šel. Totiž by tam vlastně nešel, kdybychom ho tam nedokopaly. Ale copak je tohle možné? Ještě svého mužského nutit, aby šel aspoň někdy do civilizované společnosti, a ještě ho muset kontrolovat, co si obul!
A kravata? Tu by si ti halamové snad nikdy nevzali. A když jim jednu po pouhé hodině zkoušení různých vzorů na jejich krku vnutíme, tváří se, jako by se v ní dusili, jako by je škrtila. A to přitom většinou ani nemodrají v obličeji.
A o ponožkách a spodcích už vůbec mluvit netřeba, že ano? Kéž by si i v jiných ohledech vystačili s takovým málem!
Ale stejně. Buďme my ženy rády, že mužské máme. Kdybychom je totiž neměly, přišly bychom o možnost na ně svádět všechno, co se nepovede jak jim, tak i nám samotným. A pak bychom byly tou nejhroznější částí lidstva my samy. Tedy my lepší a krásnější polovičky lidstva.

Příroda už to tak zařídila. Tak, že jsou mezi námi na jedné straně užiteční lidé a na druhé straně chlapi. Samozřejmě je jenom škádlím, neberte tahle slova zase až tak moc vážně. A zatímco se ta dokonalejší část lidstva, tedy my, ženy, stará o to, aby se spělo k zářným zítřkům, často se jí to moc nedaří, protože s sebou vleče jako pomyslnou kouli na noze chlapy.
Víte jistě, o čem mluvím. Protože jste určitě už někdy nějakého chlapa viděli. A při troše smůly i zažili. A čím že se takový chlap vyznačuje, v čem se liší od dokonalých tvorů, tedy nás, žen?
Vezměte si třeba oblečení.
Chlap dokáže udělat ostudu i s docela obyčejnými kalhotami, a to ať si je na sebe vezme nebo na to zapomene. Protože i když je má, jak nejednou vypadají! Odrbané, špinavé, prodřené. Ale co prý z toho? Když se s nimi budou zašívat nebo prát, stejně se zase rozdrbají a ušpiní, a když si vezmou nové, dopadnou stejně nejpozději za rok stejně. Hrůza, co?
Nebo boty. Chlap je často schopný vystačit si třeba i jenom s teniskami. I na ples by v nich klidně šel. Totiž by tam vlastně nešel, kdybychom ho tam nedokopaly. Ale copak je tohle možné? Ještě svého mužského nutit, aby šel aspoň někdy do civilizované společnosti, a ještě ho muset kontrolovat, co si obul!
A kravata? Tu by si ti halamové snad nikdy nevzali. A když jim jednu po pouhé hodině zkoušení různých vzorů na jejich krku vnutíme, tváří se, jako by se v ní dusili, jako by je škrtila. A to přitom většinou ani nemodrají v obličeji.
A o ponožkách a spodcích už vůbec mluvit netřeba, že ano? Kéž by si i v jiných ohledech vystačili s takovým málem!
Ale stejně. Buďme my ženy rády, že mužské máme. Kdybychom je totiž neměly, přišly bychom o možnost na ně svádět všechno, co se nepovede jak jim, tak i nám samotným. A pak bychom byly tou nejhroznější částí lidstva my samy. Tedy my lepší a krásnější polovičky lidstva.

Změna výpočtu dovolené je součástí novely zákoníku práce a měla by přijít od roku 2021. Na těchto změnách se podílelo ministerstvo práce a sociálních věcí s firmami a odborovými svazy.

Aktuální délka povinné zákonem stanovené dovolené čtyři týdny se měnit nebude. Samotná ministryně práce by ráda podpořila návrh komunistů, kteří chtějí přidat povinný pátý týden dovolené, ale tento návrh nedostal takovou podporu.

V praxi se dovolená odečítá ve dnech, problém však je, že pracovní den není vždy stejný a netrvá vždy pouze 8 hodin. Rozdíly jsou patrné převážně u pracovníků, kteří pracují na směny v továrně nebo v dopravě. Některé směny jsou stanoveny na dvanáct hodin a jiné třeba jen na šest hodin. Výjimku netvoří ani úřednické profese, kde úředníci tráví rozdílný čas v kanceláři v úřední dny a mimo úřední dny.

Rozdíl je možné popsat na příkladu dvou pracovníků. Pokud máme dva pracovníky pracující na směny a jeden pracovník si vybírá dovolenou pouze tehdy, vychází-li na něj delší pracovní směna a druhý pracovník dostává dovolenou jen ve dny, kdy na něj vychází nejkratší směna, je už na první pohled jasné, že první pracovník má na hodiny mnohem víc dovolené než druhý pracovník.

Nárok na dovolenou se má podle zákonodárců odvíjet podle odpracovaných hodin, nikoliv podle dní. V rámci této změny by se zohlednilo, kolik hodin zaměstnanec skutečně strávil prací. Jakmile by si odpracoval určitý počet hodin, vznikl by mu nárok na čerpání dovolené.

Podle ministerstva práce je současný systém nespravedlivý a nenahrává ani principu rovného zacházení s pracovníky. Změny se snaží také reagovat na vznik zkrácených úvazků nebo na stále oblíbenější „home office“ neboli práci z domova. Tito zaměstnanci si pracovní dobu rozvrhnou sami a můžou si svoji práci odpracovat v kratším čase.

V novele zákona by se měl zjednodušit převod nevyčerpané dovolené do dalšího roku. V současnosti je v zákoně uvedena povinnost si svoji roční dovolenou vyčerpat v rámci daného roku. Pokud zaměstnanec dostane dovolenou nad rámec zákonem stanovené dovolené, bude možné si ji převést do dalšího roku.

Změna výpočtu dovolené je součástí novely zákoníku práce a měla by přijít od roku 2021. Na těchto změnách se podílelo ministerstvo práce a sociálních věcí s firmami a odborovými svazy.

Aktuální délka povinné zákonem stanovené dovolené čtyři týdny se měnit nebude. Samotná ministryně práce by ráda podpořila návrh komunistů, kteří chtějí přidat povinný pátý týden dovolené, ale tento návrh nedostal takovou podporu.

V praxi se dovolená odečítá ve dnech, problém však je, že pracovní den není vždy stejný a netrvá vždy pouze 8 hodin. Rozdíly jsou patrné převážně u pracovníků, kteří pracují na směny v továrně nebo v dopravě. Některé směny jsou stanoveny na dvanáct hodin a jiné třeba jen na šest hodin. Výjimku netvoří ani úřednické profese, kde úředníci tráví rozdílný čas v kanceláři v úřední dny a mimo úřední dny.

Rozdíl je možné popsat na příkladu dvou pracovníků. Pokud máme dva pracovníky pracující na směny a jeden pracovník si vybírá dovolenou pouze tehdy, vychází-li na něj delší pracovní směna a druhý pracovník dostává dovolenou jen ve dny, kdy na něj vychází nejkratší směna, je už na první pohled jasné, že první pracovník má na hodiny mnohem víc dovolené než druhý pracovník.

Nárok na dovolenou se má podle zákonodárců odvíjet podle odpracovaných hodin, nikoliv podle dní. V rámci této změny by se zohlednilo, kolik hodin zaměstnanec skutečně strávil prací. Jakmile by si odpracoval určitý počet hodin, vznikl by mu nárok na čerpání dovolené.

Podle ministerstva práce je současný systém nespravedlivý a nenahrává ani principu rovného zacházení s pracovníky. Změny se snaží také reagovat na vznik zkrácených úvazků nebo na stále oblíbenější „home office“ neboli práci z domova. Tito zaměstnanci si pracovní dobu rozvrhnou sami a můžou si svoji práci odpracovat v kratším čase.

V novele zákona by se měl zjednodušit převod nevyčerpané dovolené do dalšího roku. V současnosti je v zákoně uvedena povinnost si svoji roční dovolenou vyčerpat v rámci daného roku. Pokud zaměstnanec dostane dovolenou nad rámec zákonem stanovené dovolené, bude možné si ji převést do dalšího roku.

Změna výpočtu dovolené je součástí novely zákoníku práce a měla by přijít od roku 2021. Na těchto změnách se podílelo ministerstvo práce a sociálních věcí s firmami a odborovými svazy.

Aktuální délka povinné zákonem stanovené dovolené čtyři týdny se měnit nebude. Samotná ministryně práce by ráda podpořila návrh komunistů, kteří chtějí přidat povinný pátý týden dovolené, ale tento návrh nedostal takovou podporu.

V praxi se dovolená odečítá ve dnech, problém však je, že pracovní den není vždy stejný a netrvá vždy pouze 8 hodin. Rozdíly jsou patrné převážně u pracovníků, kteří pracují na směny v továrně nebo v dopravě. Některé směny jsou stanoveny na dvanáct hodin a jiné třeba jen na šest hodin. Výjimku netvoří ani úřednické profese, kde úředníci tráví rozdílný čas v kanceláři v úřední dny a mimo úřední dny.

Rozdíl je možné popsat na příkladu dvou pracovníků. Pokud máme dva pracovníky pracující na směny a jeden pracovník si vybírá dovolenou pouze tehdy, vychází-li na něj delší pracovní směna a druhý pracovník dostává dovolenou jen ve dny, kdy na něj vychází nejkratší směna, je už na první pohled jasné, že první pracovník má na hodiny mnohem víc dovolené než druhý pracovník.

Nárok na dovolenou se má podle zákonodárců odvíjet podle odpracovaných hodin, nikoliv podle dní. V rámci této změny by se zohlednilo, kolik hodin zaměstnanec skutečně strávil prací. Jakmile by si odpracoval určitý počet hodin, vznikl by mu nárok na čerpání dovolené.

Podle ministerstva práce je současný systém nespravedlivý a nenahrává ani principu rovného zacházení s pracovníky. Změny se snaží také reagovat na vznik zkrácených úvazků nebo na stále oblíbenější „home office“ neboli práci z domova. Tito zaměstnanci si pracovní dobu rozvrhnou sami a můžou si svoji práci odpracovat v kratším čase.

V novele zákona by se měl zjednodušit převod nevyčerpané dovolené do dalšího roku. V současnosti je v zákoně uvedena povinnost si svoji roční dovolenou vyčerpat v rámci daného roku. Pokud zaměstnanec dostane dovolenou nad rámec zákonem stanovené dovolené, bude možné si ji převést do dalšího roku.

Změna výpočtu dovolené je součástí novely zákoníku práce a měla by přijít od roku 2021. Na těchto změnách se podílelo ministerstvo práce a sociálních věcí s firmami a odborovými svazy.

Aktuální délka povinné zákonem stanovené dovolené čtyři týdny se měnit nebude. Samotná ministryně práce by ráda podpořila návrh komunistů, kteří chtějí přidat povinný pátý týden dovolené, ale tento návrh nedostal takovou podporu.

V praxi se dovolená odečítá ve dnech, problém však je, že pracovní den není vždy stejný a netrvá vždy pouze 8 hodin. Rozdíly jsou patrné převážně u pracovníků, kteří pracují na směny v továrně nebo v dopravě. Některé směny jsou stanoveny na dvanáct hodin a jiné třeba jen na šest hodin. Výjimku netvoří ani úřednické profese, kde úředníci tráví rozdílný čas v kanceláři v úřední dny a mimo úřední dny.

Rozdíl je možné popsat na příkladu dvou pracovníků. Pokud máme dva pracovníky pracující na směny a jeden pracovník si vybírá dovolenou pouze tehdy, vychází-li na něj delší pracovní směna a druhý pracovník dostává dovolenou jen ve dny, kdy na něj vychází nejkratší směna, je už na první pohled jasné, že první pracovník má na hodiny mnohem víc dovolené než druhý pracovník.

Nárok na dovolenou se má podle zákonodárců odvíjet podle odpracovaných hodin, nikoliv podle dní. V rámci této změny by se zohlednilo, kolik hodin zaměstnanec skutečně strávil prací. Jakmile by si odpracoval určitý počet hodin, vznikl by mu nárok na čerpání dovolené.

Podle ministerstva práce je současný systém nespravedlivý a nenahrává ani principu rovného zacházení s pracovníky. Změny se snaží také reagovat na vznik zkrácených úvazků nebo na stále oblíbenější „home office“ neboli práci z domova. Tito zaměstnanci si pracovní dobu rozvrhnou sami a můžou si svoji práci odpracovat v kratším čase.

V novele zákona by se měl zjednodušit převod nevyčerpané dovolené do dalšího roku. V současnosti je v zákoně uvedena povinnost si svoji roční dovolenou vyčerpat v rámci daného roku. Pokud zaměstnanec dostane dovolenou nad rámec zákonem stanovené dovolené, bude možné si ji převést do dalšího roku.

Změna výpočtu dovolené je součástí novely zákoníku práce a měla by přijít od roku 2021. Na těchto změnách se podílelo ministerstvo práce a sociálních věcí s firmami a odborovými svazy.

Aktuální délka povinné zákonem stanovené dovolené čtyři týdny se měnit nebude. Samotná ministryně práce by ráda podpořila návrh komunistů, kteří chtějí přidat povinný pátý týden dovolené, ale tento návrh nedostal takovou podporu.

V praxi se dovolená odečítá ve dnech, problém však je, že pracovní den není vždy stejný a netrvá vždy pouze 8 hodin. Rozdíly jsou patrné převážně u pracovníků, kteří pracují na směny v továrně nebo v dopravě. Některé směny jsou stanoveny na dvanáct hodin a jiné třeba jen na šest hodin. Výjimku netvoří ani úřednické profese, kde úředníci tráví rozdílný čas v kanceláři v úřední dny a mimo úřední dny.

Rozdíl je možné popsat na příkladu dvou pracovníků. Pokud máme dva pracovníky pracující na směny a jeden pracovník si vybírá dovolenou pouze tehdy, vychází-li na něj delší pracovní směna a druhý pracovník dostává dovolenou jen ve dny, kdy na něj vychází nejkratší směna, je už na první pohled jasné, že první pracovník má na hodiny mnohem víc dovolené než druhý pracovník.

Nárok na dovolenou se má podle zákonodárců odvíjet podle odpracovaných hodin, nikoliv podle dní. V rámci této změny by se zohlednilo, kolik hodin zaměstnanec skutečně strávil prací. Jakmile by si odpracoval určitý počet hodin, vznikl by mu nárok na čerpání dovolené.

Podle ministerstva práce je současný systém nespravedlivý a nenahrává ani principu rovného zacházení s pracovníky. Změny se snaží také reagovat na vznik zkrácených úvazků nebo na stále oblíbenější „home office“ neboli práci z domova. Tito zaměstnanci si pracovní dobu rozvrhnou sami a můžou si svoji práci odpracovat v kratším čase.

V novele zákona by se měl zjednodušit převod nevyčerpané dovolené do dalšího roku. V současnosti je v zákoně uvedena povinnost si svoji roční dovolenou vyčerpat v rámci daného roku. Pokud zaměstnanec dostane dovolenou nad rámec zákonem stanovené dovolené, bude možné si ji převést do dalšího roku.

Změna výpočtu dovolené je součástí novely zákoníku práce a měla by přijít od roku 2021. Na těchto změnách se podílelo ministerstvo práce a sociálních věcí s firmami a odborovými svazy.

Aktuální délka povinné zákonem stanovené dovolené čtyři týdny se měnit nebude. Samotná ministryně práce by ráda podpořila návrh komunistů, kteří chtějí přidat povinný pátý týden dovolené, ale tento návrh nedostal takovou podporu.

V praxi se dovolená odečítá ve dnech, problém však je, že pracovní den není vždy stejný a netrvá vždy pouze 8 hodin. Rozdíly jsou patrné převážně u pracovníků, kteří pracují na směny v továrně nebo v dopravě. Některé směny jsou stanoveny na dvanáct hodin a jiné třeba jen na šest hodin. Výjimku netvoří ani úřednické profese, kde úředníci tráví rozdílný čas v kanceláři v úřední dny a mimo úřední dny.

Rozdíl je možné popsat na příkladu dvou pracovníků. Pokud máme dva pracovníky pracující na směny a jeden pracovník si vybírá dovolenou pouze tehdy, vychází-li na něj delší pracovní směna a druhý pracovník dostává dovolenou jen ve dny, kdy na něj vychází nejkratší směna, je už na první pohled jasné, že první pracovník má na hodiny mnohem víc dovolené než druhý pracovník.

Nárok na dovolenou se má podle zákonodárců odvíjet podle odpracovaných hodin, nikoliv podle dní. V rámci této změny by se zohlednilo, kolik hodin zaměstnanec skutečně strávil prací. Jakmile by si odpracoval určitý počet hodin, vznikl by mu nárok na čerpání dovolené.

Podle ministerstva práce je současný systém nespravedlivý a nenahrává ani principu rovného zacházení s pracovníky. Změny se snaží také reagovat na vznik zkrácených úvazků nebo na stále oblíbenější „home office“ neboli práci z domova. Tito zaměstnanci si pracovní dobu rozvrhnou sami a můžou si svoji práci odpracovat v kratším čase.

V novele zákona by se měl zjednodušit převod nevyčerpané dovolené do dalšího roku. V současnosti je v zákoně uvedena povinnost si svoji roční dovolenou vyčerpat v rámci daného roku. Pokud zaměstnanec dostane dovolenou nad rámec zákonem stanovené dovolené, bude možné si ji převést do dalšího roku.