Blog

Vaši zaměstnanci reprezentují vás samotné. Proto byste měli věnovat dostatečnou pozornost jejich výběru. Na co se zaměřit?
 
První dojem
Ne vždy mu můžeme věřit, ale vy jste ten, kdo rozhodne, proto by vaše intuice měla být jedním ze silných vodítek. Pokud se vám na člověku něco nezdá při prvním setkání, opravu věříte, že se to časem změní?
Vizáž
Oblečení, účes, postoj, gesta – toto vše vám napoví, jestli člověk naproti vám je vhodný pro práci, kterou nabízíte. Od chůvy k vašim pěti dětem asi nebudete očekávat stejné oblečení a účes jako od tatéra ve vašem studiu.
Slovník
Z hlediska komunikace jsou důležité dvě věci. Co lidé říkají a jak to říkají. Snažte se zaměřit na obojí. Hovoří daný člověk slušně a uctivě? Dokáže ovládat svůj jazyk? Mají jeho sdělení obsah? Papouškuje naučené fráze nebo jeho řeč přináší něco nového, inspiruje?
Pravdivý životopis
Životopis dotyčného na vás pravděpodobně udělal dojem, proto před vámi sedí. Přesto si raději ověřte, jestli vše, co o sobě potenciální zaměstnanec tvrdí, je pravdivé. Někdo může mít dar velmi kreativně přibarvovat realitu.
Zkušenosti a dovednosti
Nemusíte nutně přijímat člověka se zkušeností v daném oboru, třeba hledáte člověka nepoznamenaného, aby přijal filozofii vašeho podniku. Přesto prozkoumejte, jaké zkušenosti ať už v oboru nebo životní, tento člověk získal. Může vás zajímat, jestli sportuje (umí se překonávat), cestuje (poznal odlišné kultury) nebo se podílí na dobrovolnické činnosti (má vyšší morální kredit). Vše, čemu se věnuje, je pro vás ukázkou jeho priorit.
Motivace
Určitě položte klasickou otázku: „Proč chcete pracovat právě pro nás?“. Z odpovědi vyčtete prakticky vše, co potřebujete vědět. Nechcete přece někoho, kdo by se chtěl stát vaším zaměstnancem jenom proto, že nemusí cestou do práce přestupovat nebo proto, že obědovou přestávku plánuje trávit se známým z protější kanceláře.

Mzda
Většina uchazečů o práci doufá, že jim nepoložíte otázku, jak vysokou mzdu by si představovali. Přesto jim ji položte. Odpověď vám umožní udělat si obrázek o racionalitě úsudku dotyčného a dozvíte se, na kolik si sám sebe cení. A to je velmi důležité vědět.
Rada na závěr: Při pohovorech mějte oči otevřené, všímejte si detailů a nepodceňujte své pocity.

Vaši zaměstnanci reprezentují vás samotné. Proto byste měli věnovat dostatečnou pozornost jejich výběru. Na co se zaměřit?
 
První dojem
Ne vždy mu můžeme věřit, ale vy jste ten, kdo rozhodne, proto by vaše intuice měla být jedním ze silných vodítek. Pokud se vám na člověku něco nezdá při prvním setkání, opravu věříte, že se to časem změní?
Vizáž
Oblečení, účes, postoj, gesta – toto vše vám napoví, jestli člověk naproti vám je vhodný pro práci, kterou nabízíte. Od chůvy k vašim pěti dětem asi nebudete očekávat stejné oblečení a účes jako od tatéra ve vašem studiu.
Slovník
Z hlediska komunikace jsou důležité dvě věci. Co lidé říkají a jak to říkají. Snažte se zaměřit na obojí. Hovoří daný člověk slušně a uctivě? Dokáže ovládat svůj jazyk? Mají jeho sdělení obsah? Papouškuje naučené fráze nebo jeho řeč přináší něco nového, inspiruje?
Pravdivý životopis
Životopis dotyčného na vás pravděpodobně udělal dojem, proto před vámi sedí. Přesto si raději ověřte, jestli vše, co o sobě potenciální zaměstnanec tvrdí, je pravdivé. Někdo může mít dar velmi kreativně přibarvovat realitu.
Zkušenosti a dovednosti
Nemusíte nutně přijímat člověka se zkušeností v daném oboru, třeba hledáte člověka nepoznamenaného, aby přijal filozofii vašeho podniku. Přesto prozkoumejte, jaké zkušenosti ať už v oboru nebo životní, tento člověk získal. Může vás zajímat, jestli sportuje (umí se překonávat), cestuje (poznal odlišné kultury) nebo se podílí na dobrovolnické činnosti (má vyšší morální kredit). Vše, čemu se věnuje, je pro vás ukázkou jeho priorit.
Motivace
Určitě položte klasickou otázku: „Proč chcete pracovat právě pro nás?“. Z odpovědi vyčtete prakticky vše, co potřebujete vědět. Nechcete přece někoho, kdo by se chtěl stát vaším zaměstnancem jenom proto, že nemusí cestou do práce přestupovat nebo proto, že obědovou přestávku plánuje trávit se známým z protější kanceláře.

Mzda
Většina uchazečů o práci doufá, že jim nepoložíte otázku, jak vysokou mzdu by si představovali. Přesto jim ji položte. Odpověď vám umožní udělat si obrázek o racionalitě úsudku dotyčného a dozvíte se, na kolik si sám sebe cení. A to je velmi důležité vědět.
Rada na závěr: Při pohovorech mějte oči otevřené, všímejte si detailů a nepodceňujte své pocity.

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.
 

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.
 

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.
 

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.
 

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.
 

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.
 

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.
 

Insolvenční zákon v dnešní podobě umožňuje takzvaný osobní bankrot, neboli oddlužení pro osoby, které nejsou podnikateli nebo jejich dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Jedná se o možnost zbavit se tak dluhové pasti, kdy více, než dluhy narůstají penále, úroky z prodlení a soudní výlohy. Člověk pak splácí do nekonečna tyto druhotné dluhy místo těch původních a ze situace není cesta ven. Pokud tento člověk pracuje, může si požádat o zmiňované oddlužení. V současné době je schváleno tomu, u koho je předpoklad, že za pět let splatí minimálně třicet procent výše stávajících dluhů.

Pomůže změna?
Návrh novely zákona však nyní přichází s mírnějšími pravidly proto, aby se do okruhu osob, které se mohou zbavit nekončících starostí s penězi, dostali i ti, kteří kupříkladu nepracují.
Zastánci novely tvrdí, že člověk, který se neustále topí v dluhové pasti, se splátek nemá šanci za normálních okolností zbavit. Měsíčně splatí ze svých pohledávek minimum, navíc dluh a další úroky stále rostou mnohonásobně více, než je člověk schopen z dluhu umazat. Není tak šance, že by v průběhu života situaci vyřešil. Exekuce či obstavený účet mu nedovolují pracovat legálně, protože vše, co by vydělal, by šlo na dluhy. Kdyby však bylo tomuto člověku umožněno oddlužení, za sedm let, místo stávajících pěti, by byl dluh zcela odpuštěn. Současně by nezáleželo na tom, kolik by ve výsledku bylo z dluhu splaceno, ale hlavní je, že by člověk něco splácel. Dle navrhovatelů novely by měl takový člověk motivaci začít opět normálně žit, tedy pracovat a platit daně a nebyl by závislý na sociálních dávkách, naopak by státu odváděl daně.

Nebude to horší?
Odpůrci tvrdí, že lidé budou mírnější kritéria zneužívat a těžit z toho, že si mohou vzít úvěry, které nikdy nemusejí splatit. Novela však myslí i na tyto situace. Člověk, který si o oddlužení požádá, bude prověřen. Bude se tedy zjišťovat, zda si úvěr nevzal lehkovážně v době, kdy již věděl, že je nad jeho možnosti, a zda je schopen a ochoten na splacení dluhu spolupracovat s insolvenčním správcem.
Otázkou tedy zůstává, zda situace někam povede. Lidé se bezmyšlenkovitě zadlužují a budou tak činit zřejmě nadále. Věřitelé se zřejmě většiny svých peněz nedočkají. Nepoctivé a nevýhodné půjčky zde stále budou, protože lidé s nejnižšími příjmy s žádostí u seriózní společnosti nepochodí, a tak se dluhová spirála stále točí. Zda ji pomůže rozmotat nový způsob oddlužení, ukáže až čas.